Vzpomínky významných sportovců SKUP v Olomouci
Mgr. Petr BazgerRobert Knebel

-----

Stačilo jen trochu přidat...

Přílišná dětská aktivita, kterou bude třeba usměrnit, mne přivedla na nový olomoucký krytý bazén. Kurz pro plavce začátečníky odstartoval mé působení v plaveckém sportu pod hlavičkou tehdejšího plaveckého oddílu UP Olomouc.
Postupně vznikla celoživotní vazba na sport, který doposud vyplňuje podstatnou část mého života. Měnily se mé role u bazénu - student sportovec a plavec se stal učitelem a trenérem plavců ve sportovních třídách, následně profesionálním trenérem vrcholových olomouckých plavců i státní reprezentace. Krátká odmlka a opět jsem ve vodě - nyní v menší četnosti i intenzitě, ale opět v roli plavce, i když veteránské kategorie.
Celý můj sportovní život se úzce váže na Plavecký klub SKUP Olomouc a samozřejmě na lidi, kteří tomuto klubu zasvětili veškerý svůj volný čas - sportovci, trenéři, funkcionáři. Nikdy jsem nezastíral plavecký olomoucký patriotismus. Zvláště v době svých největších sportovních úspěchů mne na stupních nejvyšších doslova hřálo u srdce, když byla za jménem uvedena příslušnost k olomouckému plaveckému oddílu, který byl zastřešen vysokoškolským klubem UP.
Jako profesionální trenér vrcholového střediska jsem se ocitl v roli reprezentanta rezortu ministerstva školství. V té době jsem vnímal mnohem šířeji význam univerzitních klubů. Nešlo již jen o sport z úzkého pohledu, ale o celkové univerzitní klima - soutěživost, fandovství, radost, reprezentaci, zodpovědnost, pestrost sportovního vysokoškolského života, využití volného času a celkovou atmosféru, kterou mladí lidé se sportem ve městě vytváří.
Jako plavec PK SKUP Olomouc
  • jsem startoval na československých univerziádách - v r. 1973 - Banská Bystrica, 1975 - Ostrava, 1977 - Trnava, kde jsem získal řadu nejcennějších medailí,
  • v rámci akademické reprezentace jsem reprezentoval vysokoškolský sport na Světové univerziádě v r. 1973 - Moskva,
  • ve státní reprezentaci jsem plaval od r. 1969 do r. 1975 se starty na mezinárodních mítincích, mezistátních utkáních, v evropských pohárech,
  • překonal jsem řadu československých rekordů na 1500 m a 800 m VZ, 400 m PZ a stal se několikanásobným mistrem ČSSR.
V r. 1972 jsem byl zařazen do úzkého na OH v Mnichově. Celá sezóna 1971/72 byla pro mne ve znamení překonávaných rekordů a zlatých startů na mistrovských soutěžích. Jako první plavec jsem na 1500 m VZ pokořil hranici 17 minut. Čas 16:51,3 jsem zlepšil na mezinárodních závodech v krátkém bazéně v Leningradě na 16:45,7.
Čas velmi dobré evropské úrovně, nový čs. rekord a 4. místo v kvalitně obsazených závodech. To byl velmi slibný nástup na pokoření limitu na OH v dlouhém bazéně. Byl konec března 1972. Z Leningradu jsme se vraceli oklikou - vlakem do Moskvy, nocování, vstávat ve 4.00 hod. ráno a v 7.00 hod. do Berlína. Zde dlouhé posezení na letišti a konečně do Prahy. Přílet okolo 16.00 hod. V Praze zrovna probíhající mezinárodní plavecké závody Čs. sport Praha. Je žádoucí, aby olympionici startovali alespoň v odpoledním programu, který začíná v 17.00 hod.
Nasedáme do taxíku a honem na krytý bazén v Podolí. Jsme utahaní, cestujeme vlastně již dva dny. Do únavy padnou slova taxikáře: „Hana Mašková tragicky zahynula". Jen jsem polkl.
Příjezd na Podolí byl něco po 17.00 hodině. Šatna, plavky a honem na bazén. Hlavní rozhodčí povoluje přerušit závody, aby se olympionici mohli během 15 min. rozplavat a nastoupit ve zbývajících disciplínách.
Poslední číslo programu je 1500 m VZ. Nemám trému. Vynikající časy v Leningradě, titul mistra ČSSR na zimním mistrovství a znalost soupeřů mi nedává jinou možnost, než zvítězit. Zazní startovní výstřel a opět další „patnáctka". Plave se mi dobře soupeři zůstávají stále více za mnou. Plavu si pro vítězství s náskokem přes 50 metrů nad druhým závodníkem. Spokojeně vylézám z vody. A najednou hlasatel oznamuje překonání čs. rekordů v dlouhém bazéně jak na mezičase na 800 m, tak i na 1500 m VZ. Finální limit na OH je jen o 4 sekundy lepší. Tehdy jsem si uvědomil, že stačilo jen trochu zrychlit (což nebyl problém) a měl jsem splněn odletový limit na OH v Mnichově.
Potom jsem si řekl, že za 4 měsíce budu jistě mnohem dále než jen na stanoveném limitu.
V létě však bylo vše úplně jinak a mne od startu na OH dělily jen ty 4 sekundy. Přitom stačilo jen trochu přidat...
Mgr. Petr Bazger

-----
M. Aurelius
Čas je cosi jako řeka
události a dravý proud.
Neboť sotvaže se
co objeví,
uz to uchvátí
a
už přináší něco jiného,
co také
odnese...

Stojím na břehu řeky. Po kolikáté už? Kolikrát jsem zažil ten vzrušující pocit z neznáma, z nebezpečí. Touhu přijmout výzvu masy vody, která se řítí dolů do údolí. Voda burácející mezi kameny se jen zdivočele, někdy až hystericky směje: „ Ty to nedokážeš, ty na to nemáš, ty se prostě jednoduše bojíš!" Je to výzva k souboji.
Na jedné straně já a můj kajak. Směšně malá skořepina. A pak ještě pádlo. Jen sirka, kterou se snažím dostat na řece tam, kam potřebuji.
Na straně druhé desítky kubíků ledově chladné vody. Obrovské balvany působící jako magnet na mě a mou loď.
Mám šanci? Kolikrát jsem již prohrál, kolikrát jsem vyhrál? Jde vůbec vyhrát? Jde vlastně prohrát?
Už není čas přemýšlet. Už se jede. První vlna, první vodní válec. Voda stříká do obličeje. Zalézá za neoprenový oblek. Je studená, jak by ne. Ale už ani to necítím. Chci jen jet. Co nejrychleji jet. Pokusit se opět zažít ten pocit, že kajak se jen tak po vlnách vznáší. Přesně mě poslouchá a jede přesně tam, kam potřebuji. Ne vždy se to podaří. Třeba tenhle poslední kámen jsem mohl objet... Snad není v lodi díra! Kolik sil mi ještě zbývá? Už moc ne, ale cíl je na dohled. Konečně upadám absolutním vyčerpáním na palubu a je mi fajn. Jel jsem dobře. Víc jsem udělat nemohl. I z obličejů kamarádů na břehu je vidět, že to nebylo špatné.
Kamarádi. To je asi na té kanoistice to nejlepší. Vždyť kdyby se neměl člověk s kým podělit o radost, proč by to vlastně dělal. Dojíždí posledních pár soupeřů. Závod je u konce. Teď již jen následuje soukromý rozhovor s řekou.
„Díky, že jsi mě nechala jet tak, jak umím!"
„Moc si nemysli, příště tě potrápím."
„Jsi jako ženská, na první pohled drsná a nepřístupná.
Přitom jsi taky něžná a potřebuješ vlastně jen pohladit."
Voda se jen potěšeně zavlnila...
Den na to se našemu týmu podařilo to, na co čekalo několik generací českých sjezdařů na divoké vodě. Porazili jsme úplně všechny soupeře a poprvé jsme měli možnost slyšet na stupních vítězů nejhezčí písničku. Všichni měli možnost dozvědět se, že ti nejlepší kajakáři na světě jsou ze země, kde „voda šumí po skalinách". A jeden z nich byl studentem UP a trénuje Mlýnském náhonu v Olomouci...
Robert Knebel
mistr světa 2000,
čtyřnásobný medailista ze závodů Světového poháru,
6 x mistr České republiky.

Návrat na úvodní stránku Návrat na úvodní stránku