Vzpomínky dlouholetých členů klubu
PhDr. Lubomír Zapletaldoc. MUDr. Hanuš Hlava, CSc.
Marcela BuriánkováPhDr. Miroslav Havlík, CSc.

-----
Na léta svého působení v tělovýchovné jednotě na Univerzita Palackého v Olomouci vzpomínám jako na údobí v mém životě šťastné, neboť jsem poznal dobré, schopné a pracovité lidi. Měl jsme možnost podílet se na tréninku špičkových sportovců a realizovat úspěšné Univerziády a jiné vrcholové i společenské akce.
Na Univerzitu Palackého a do TJ jsem přišel v roce 1963, když před tím jako aktivní sportovec a po té jako trenér a metodik jsem tři roky působil v Armádních sportovních družstvech ve volejbalu v Kolíně, u lyžařů v Liberci a na závěr u basketbalistů.
Vzhledem k odborné kvalifikaci jsem v Olomouci převzal družstvo volejbalu mužů a po pěti letech intenzivního tréninku mužstvo TJ Slávia Univerzita Olomouc postoupilo do extraligy. Od r. 1969 do r. 1972 jsem byl trenérem sjezdařů, kteří se řadili mezi reprezentanty a naše nejlepší lyžaře.
Po dobu mého trenérského působení byl předsedou naší vysokoškolské TJ Dr. Sommer. Od r. 1972 jsem působil jako organizační pracovník ve výboru TJ, které předsedal doc. MUDr. Hanuš Hlava, Csc. Úsilí a zaměření bylo na výstavbu Sportovní haly a kategorizaci sportů s cílem ustavení střediska vrcholového sportu a tréninkových středisek mládeže. Sportovní hala byla dostavěna v r. 1978 ve spolupráci Univerzity Palackého s MŠČR, VŠ sportu a výboru města Olomouce.
Od r. 1974 do r. 1990 jsem zastával funkci úřadujícího místopředsedy naší vysokoškolské jednoty a jako předsedové byli nominováni prof. Ošťádal, doc. Zezula náš přítel a nejlepší z nich prof. Vladimír Holibka, CSc. Od samého počátku bylo snahou výboru a vedení Univerzity Palackého prosadit do Olomouce vrcholová střediska mládeže a perspektivní usilování o ustanovení Fakulty tělesné výchovy. Bylo uskutečněno mnoho jednání a vypracováno mnoho podkladů a předpokladu v oblasti kádrové, materiálně-technické, ekonomické a organizační. Na podkladech intenzivně pracoval Dr. Ladislav Bank.
Ve výboru naší TJ pracovalo 15 členů - zástupců preferovaných sportů a hospodář Dr. Vlastimil Štekr, který - byť učitel TV - si počínal profesionálně a na vysoké úrovni. Za celou dobu se vystřídaly tři tajemnice: Paní Míla Komolá, paní Běla Štěpánová a paní Iva Havlíková. Funkce úřadujícího místopředsedy a členů výboru nebyly v té době honorovány. Porady byly jednou za měsíc, výroční konference 1 x za rok. Na tu vždy přišli: předseda VŠ sportu ČR, primátor Olomouce, rektor UP, předseda OV ČSTV, vedoucí KTV UP a děkani fakult.
Za uvedenou dobu byla ustavena pracovní skupina fundovaných učitelů TV, kteří vytvořili výkonnou jednotku pro zajišťování velkých sportovních a společenských akcí. Pověřena MŠ byla vždy UP a tato výkonná jednotka z TJ akci připravovala a uskutečnila.
Zajišťování bylo na úseku ubytovacím, stravovacím, pořadatelském, organizátorském, STK, na úseku propagačním, edičním, materiálním a kulturním, který vždy zdárně připravila Dr. Blažena Petrová. Vedoucí sekretariátu byla PhDr. Alena Orlová, která úspěšně koordinovala činnost mezi úseky. Všichni pracovali bez nároku na honorář. Mezi námi byl uctíván náš prof. Walter Stehlík, který s elegantním přehledem a nadhledem řešil problematické situace klidně a s úsměvem.
S úspěchem byly zajištěny tyto akce: Letní univerziáda v r. 1971 a v r. 1987, zimní univerziáda v r. 1981, Pohár Intervize v moderní gymnastice v r. 1972, oslavy 400 let od založení Univerzity v Olomouci v r. 1973, Mistrovství věta ve volejbalu žen v r. 1986.
Myslím, že v uvedeném období naše vysokoškolská tělovýchovná jednota v daných podmínkách udělala mnoho výborné propagace pro Univerzitu Palackého a takto byla vedením UP a fakultami hodnocena. V nových podmínkách Sportovního klubu UP je zřetelné pokračování v úspěšné činnosti. Vedení UP i fakult je si toho určitě vědomo.
PhDr. Lubomír Zapletal

-----

Do dalších dvaceti let

Hodnotit vykonanou práci, a to zvláště tehdy, když se dařila, bývá úkol nejen radostný, ale i příjemný. Chvíle účtování není ale pouze okamžik, kdy sečítáme, co jsme vykonali, ale zamýšlíme se také nad naší budoucností.
Olomoucká vysokoškolská Slávie patří po dvaceti letech své existence nejen mezi největší, ale i mezi nejvýkonnější TJ. Chceme však, aby tento fakt, jakkoliv je příznivý, odpovídal dalším perspektivám rozvoje naší TJ. Proto bychom měli alespoň naznačit, jak dál. Především je a nadále i zůstane naším hlavním úkolem výchova studentů, vysokoškoláků a mládeže vůbec.
Pokud jde o výkonnost je naším cílem překročit začarovaný olomoucký limit, který nás stlačuje v řadě sportů na úroveň národní ligy. A to alespoň ve sportech, kterým dáváme vědomě ve všech směrech zelenou. Podmínky pro splnění tohoto úkolu máme optimální, prostorové podmínky, jakmile vybudujeme středisko, v prvé řadě reprezentativní halu, budou také na dosah ruky.
Jak bude naše jednota vypadat po dalších letech, to záleží především na desítkách, stovkách našich obětavých dobrovolných pracovníků, kteří se zápalem a ze zdravého fandovství věnují rozvoji vysokoškolského sportu v Olomouci i kus zdraví. A právě tito naši členové jsou zárukou, že naše příští bilancování bude opět úspěšné.
Sportovat znamená naučit se vyhrávat, ale i prohrávat, obojí je stejně důležité. Vždyť pocit z dobře vykonané práce je jen tehdy, zachováme-li pravidla slušné hry.
doc. MUDr. Hanuš Hlava, CSc.
v roce 1976

-----
Mám-li vzpomenout na své působení v DSO Slávia Olomouc, později VŠTJ Univerzita Olomouc, vážou se vzpomínky mé činnosti především v oddíle plavání. Musím se tedy vrátit až do let mých studií, kdy naši profesoři Losenický a Stehlík nás začali zdokonalovat v plaveckých způsobech v malém bazénku městských lázní ve Vodární ulici. Když jsme si na tyto domácí poměry zvykli chodili jsme sem velmi rádi trénovat i mimo výuku.
Už tehdy náš oblíbený profesor Walter Stehlík v nás vzbudil sympatie k tomuto sportu, a tak není divu, ze po absolvování studia TV, když jsem nastoupila na ÚTV jako lektorka stala jsem se již tehdy členkou oddílu plavání tehdejšího DSO Slávia Olomouc.
V té době ještě v Olomouci krytý bazén neexistoval, zajížděli jsme k výuce do bazénu ve Šternberku a organizovali jsme také týdenní plavecké kurzy vždy koncem letního semestru v nedaleké Náměšti na Hané a později i v Boskovicích. Od roku 1965 při otevření krytého bazénu v Olomouci se konečně začalo s řádnou výukou v plavání na všech fakultách.
Také v plaveckém oddíle došlo k příznivým změnám. Dobré podmínky s patřičným funkcionářským a trenérským zázemím se projevily na výrazném růstu výkonnosti jak u plavců, tak i vodních pólistů. Vznikla i nová sekce a to synchronizovaného plavání. Řada mým kolegů působila v oddíle ve funkci trenérů a funkcionářů a současně prováděli také výuku plavání na katedrách tělesné výchovy. Tato spolupráce přinášela oběma stranám nemalé výhody. V této době jsem již také začala pracovat jako funkcionář ve výboru VŠTJ a také ve výboru Českého vysokoškolského sportu v Praze.
I přesto, že jsem měla řadu dalších funkcí, mne vždy práce v oddíle plavání těšila. Byla tam dobrá parta kamarádů, kteří dovedli zabrat a neodmítli pomoc, když bylo zapotřebí, parta, která dovedla nejen spolehlivě pracovat, ale i dobře se bavit. Teď, když již několik let v oddíle a TJ nepůsobím, ráda na ta dlouhá pěkná léta vzpomínám a těší mne, když si s bývalými spolupracovníky při různých příležitostech mohu popovídat a zavzpomínat.
Všem těm, co ještě stále v klubu a v oddíle působí, přeji aby je tato radostná práce stále bavila.
Marcela Buriánková

-----
Nejsem si jist, zda jsem ten, který už má právo zamýšlet se nad uplynulými léty a vzpomínat na dobu, kdy moje generace z vysokoškolským sportem v Olomouci začínala.
Pokud mě paměť neklame, byla na Palackého univerzitě rok po vzniku Katedra tělesné výchovy, tedy v roce 1953 ustavena DSO (Dobrovolná sportovní organizace) Slávia. Jako studenti tělesné výchovy jsme to spolu s ostatními sportovně orientovanými studenty uvítali s radostí, protože - jak se v brzku ukázalo - znamenalo to nejen organizační a metodický přínos, ale ve spolupráci s tehdejší Katedrou tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství LFUP (KTVTL), především zlepšení ekonomické situace sportujících vysokoškoláků.
Protože jsem se kromě atletiky a basketbalu závodně věnoval především lyžování, nemohu nevzpomenout na zakladatele lyžařského oddílu a současně přednostu zmíněné KTVTL prof. MUDr. Vladimíra Pelikána DrSc. Byl to velmi vitální a činorodý lékař, vědec a sportovec, skutečná osobnost, bez níž by v této době šlo uskutečnit mnohem, mnohem méně.
Když jsem se v roce 1955 jako čerstvý absolvent stal jedním z učitelů této katedry, považoval jsem to za čest a velké vyznamenání. Ocitl jsem se totiž ve vynikající společnosti starších kolegů, od kterých jsem se postupně snažil naučit všechno to, co jsem nezískal studiem. Rád bych jmenoval především kolegy doc. Adamuse, doc. Novosada a doc. Kubánka, kteří utvářeli a dotvářeli nejen profil můj, jako učitele, cvičitele a trenéra, ale později (po přechodu na katedru odborné tělesné výchovy PřiFUP - KOTV) i generace dalších studentů tělesné výchovy. Všichni jsme měli v jedné věci jasno. Jako učitelé TV na vysoké škole musíme odborně zajistit i činnost vysokoškolské tělovýchovné jednoty. Byl to nepsaný zákon, samozřejmost, která dnes už bohužel neplatí.
Rok 1961 byl rokem vzniku Československých Univerziád. Univerzita Palackého měla tu čest, že byla pověřena uspořádáním té úplně první, Zimní ČS. Univerziády na Chopku. Dopadla na výbornou, stejně jako další zimní, kterou jsme pořádali v Jeseníkách v roce 1981 a letní univerziádu 1971 a 1987. U všech těchto vrcholných podniků, ať se to týkalo Univerziád, akademických mistrovství či mezinárodních mítinků, byla těsná spolupráce Kateder TV se Sportovním klubem UP a jeho oddíly samozřejmostí. Akce získávaly na kvalitě a mezi sportovní veřejností i diváky se těšily zasloužené pozornosti a oblibě.
Bohatá vodácká činnost na fakultách (LF a PřiF) se stala zárodkem pro vznik závodního oddílu kanoistiky na divokých vodách (1962), jehož jsem byl po dlouhá léta trenérem předsedou a tak trochu vším. Brzy jsme se dostali na celostátní úroveň a tak v roce 1971, kdy UP pořádala 10. Letní ČS univerziádu, jsme poprvé prosadili do seznamu sportů i vodní slalom a sjezd. Společnou snahou kolegy Květoslava Jecha z pražské VŠCHT a mou (oba jsme střídavě řídili práci komise vodního slalomu a sjezdu vysokoškolského sportu - v dnešní době ČAUS - od roku 1964) bylo prosadit vodní slalom a sjezd na pořad akademických mistrovství světa. Podařilo se to po téměř desetiletém snažení až v roce 1964, kdy Česká asociace vysokoškolského sportu uspořádala v Praze - Tróji 1. AMS ve vodním slalomu. Získali jsme řadu titulů mistrů světa (Hilgertová, Sadilová, Jiras - Mader, Prskavec a další). Další mistrovství se už konala i ve sjezdu, a tak v letošním jubilejním roce se mohli sjezdaři pochlubit hned 4 medailemi z AMS v Lipt. Mikuláši. Pro Olomouc je zvlášť potěšitelné, že jednu ze zlatých medailí a titul akademického mistra světa vybojoval David Knebel, student FTK UP. (Další zlatou získala letošní absolutní světová jednička ve sjezdu Michaela Srnadová z FTVS UK Praha.)
Výborné trenérské, metodické a organizační zázemí oddílu kanoistiky, budování systematicky dlouhodobě, jehož hlavou a duší je v současné době Dr. Kratochvíl, vyzdvihlo celou řadu závodníků do celostátního i světového popředí přes tituly a medaile s vysokoškolských soutěží k titulům mistrů ČR, juniorských mistrů světa, čerstvých mistryň Evropy v závodech raftů (P. a K. Zichovy, Marousková, Binarová, Halašková) až k titulu mistra světa na kajaku v závodě družstev (Robert Knebel).
Takže - mám-li se vrátit ke své úvodní úvaze, ono vlastně je už na co vzpomínat. A musím se přiznat, že většinou je to vzpomínání docela příjemné.
PhDr. Miroslav Havlík, CSc.
oddíl kanoistiky SKUP

Návrat na úvodní stránku Návrat na úvodní stránku